Pan generál Imrich Gablech odešel... Stalo se tak v pátek 16. prosince v Havlíčkově Brodě. Čest památce velmi výjimečného muže, jednoho z našich národních hrdinů. Nezapomeneme! Články a reportáže: Zemřel brigádní generál v.v. Imrich Gablech - Ministerstvo obrany, Zemřel nejstarší český válečný veterán Imrich Gablech. Bylo mu 101 let - iDNES.cz, Gablecha stíhala jedna rána za druhou. Věčný optimista nikdy nezatrpkl - iDNES.cz, Zemřel Imrich Gablech - Česká televize (rozhovor s Jiřím Rajlichem), Zemřel jeden z posledních veteránů druhé světové války generál Imrich Gablech, bylo mu 101 let - Český rozhlas (součástí je i rozhlasový pořad Pilot RAF, který nelétal),... Videa a vzpomínky: Neznámí hrdinové: Ničeho jsem se nebál - Česká televize, Ceny Paměti národa: Imrich Gablech (video životopis),...

Parte v plném rozlišení: JPG (129 kB).

Životopis

Plk. Imrich Gablech se narodil 4. listopadu 1915 ve slovenském Hrachovišti. Tam také navštěvoval obecnou školu. Jeho rodiče měli hospodářství. Otec byl malozemědělec. Rodiče se jmenovali Daniel a Anna Gablechovi. Imrich měl ještě šest sourozenců.

Po absolvování obecné škole nastoupil do gymnázia v Novém Mestě nad Váhom. Maminka chtěla aby se stal knězem. Když se ale v roce 1936 v novinách dočetl, že se chystá v rámci akce 1000 nových pilotů republice nábor, neváhal a přihlásil se. Tatínek ho sice zrazoval, že se zabije, Imrich řekl, že když bůh dá, tak vše dopadne dobře. Dne 1. října nastoupil vojenskou základní službu v Píšťanech a následně byl převelen na leteckou a poddůstojnickou školu do Chebu. Od ledna 1937 působil na pilotní škole v Prostějově. Po dokončení školy byl zařazen k cvičné letce a následně k polní letce působící nedaleko Bratislavy ve Vajnorech a následně i v Žilině. Po vzniku tzv. Slovenského štátu a bezprostředně i k okupaci Čech a Moravy, se nechtěl smířit s nacistickým vazalstvím Slovenského štátu a chtěl utéci do zahraničí. Otázkou bylo jak se dostat za hranice. 7. června 1939 se mu konečně naskytla vhodná příležitost. Využili znalosti časového režimu na letišti a spolu s dalšími třemi letadly s celkem osmi členy posádek se dostali až do Polska. Poláci až po přistání zjistili, že do Deblinu přiletěli zahraniční piloti. Kromě Imricha Gablecha dosedli na letiště i piloti Jozef Káňa, Ján Lazar a Jozef Hrala. Byl to odlet, jaký se českým pilotů 15. března 1939 nepodařil - jednak proto, že plnili rozkaz svého velení, ale také proto, že počasí toho smutného dne úlet prostě neumožňovalo.

Protože Polsko v té době ještě nebylo ve válečném stavu, nemohlo oficiálně do svých řad přijmout piloty ze Slovenska. Přesto s nimi bylo zacházeno velice hezky. Nakonec se po několikatýdenním vyšetřování ve Varšavě vrátili do Deblinu a začali působit v rámci polského letectva. Začali se školit na polská letadla, ale i volný čas trávili veskrze příjemně. Ovšem začalo se schylovat k válce a nad polské území přilétala německá letadla. 2. září 1939 uskutečnily německé bombardéry na Deblin silný nálet. Imrich Gablech ještě stačit uletět, ale byl pronásledován a následně havaroval při pokusu o nouzové přistání na vrcholky vzrostlého borovicového lesa. Když se na zemi probral, ještě otřesený ale vcelku nezraněný se vydal hledat záchranu. Došel se na pomocné letiště, kde se mu podařilo najít letuschopný stroj a vydal se na místo domluveného setkání na letiště Góra Pulawska, kam přiletěl jako první. U Pulawy se podařilo soustředit část letců z vybombardovaného Deblinu. Imrich Gablech působil v letce kapitána Chriniewicze. Na jeho žádost se s ještě dalšími piloty vydal zpět do Deblinu, kde měla být připravena letadla pro odlet k Pulawě. Po náročné cestě se skutečně dostal do Pulawy a v jednom z mála letuschopných letadel uletěl zpět. Skupina ustupovala před Němci a postupně se dostala až nedaleko rumunských hranic do Lucku, kde přistála.

Bohužel na základě dohody mezi Hitlerem a Stalinem vzali Rusové Polsko útokem z východu a došlo k nevyhnutelnému. 18. září došlo k obklíčení a zatčení celé skupiny letců Rudou armádou. Během osobní prohlídky přišel o letecký zápisník i diplom leteckého pilota. Společně s ostatními byl odvezen do ukrajinského městečka Gorodenka a internován tři dny bez jídla i vody. O ruském barbarství vůči Polákům svědčí i příběh polského vojáka, kterého Rusové zastřelili, když nechtěl vydat snubní prsten. Imrich Gablech se dostal i do spárů NKVD. Byl obviněn ze špionáže, pro kterou měl být v Polsku vycvičen. Byl odsouzen na pět let nucených prací v sibiřských lágrech. Výslech málem ani nepřežil. O spravedlnosti takového soudu svědčí i to, že musel podepsat vynucené přiznání, že byl špion s pistolí u hlavy. Pracoval v uhelných dolech. Pak byl převezen do údolí řeky Pečora. Imrich Gablech byl zařazen do pracovního tábora č. 19 v  autonomní sovětské socialistické republice Komi.

V ruském lágru byl jako Slovák nucen zůstat až do jara 1941 přestože v té době již někteří jeho kamarádi - z Československa byli postupně odesílání k pplk. Svobodovi do našich nově vzniklých jednotek. S Slováky se ale jednalo hůře než s Čechy. Vlivem pracovního vysílení a nedostatečné stravy se u Imricha Gablecha začaly projevovat zdravotní obtíže. Mimo jiné dvakrát přestal vidět vlivem absolutního nedostatku výživy a vitamínů. Naštěstí jej vždy spoluvězni z lágru dokázali vyléčit a zachránili ho od nejhoršího. Jako slepý by byl ruským barbarům k ničemu a je jasné co by s ním udělali. O svatodušních svátky propukla v táboře vzpoura, když Poláci odmítali jít na práci. Došlo k potyčkám a několik osob bylo pro výstrahu odsouzeno. Imrich Gablech tak "dostal" ke svému trestu dalších deset let nucených prací a korekci v ledovém bunkru bez jídla a pití. Až vypukla válka mezi Německem a Sovětským svazem se z lágru dostal i Imrich Gablech. Pěšky a vlakem se vězni byli přes Moskvu a Archangelsk vypraveni konvojem v září 1941 do Británie.

Po riskantní plavbě 13. října 1941 doplul Imrich Gablech do Skotska, vlakem se přesunul k polské bombardovací peruti a následně pokračoval na český inspektorát a k československé jednotce do Wilmslow. V Anglii nechtěli jeho vyprávění věřit. Tam také prožil první Vánoce, jezdil k anglickým rodinám a prodělal i operaci slepého střeva. Po vyléčení neduhů získaných v ruských lágrech projevil zájem vrátit se ke svému vojenskému řemeslu - létání. Při létání se ale projevili zdravotní obtíže, dokonce po přistání s letounem Master Magister upadl do bezvědomí a prodělal tzv. black-out. Bohužel byl z létání nedobrovolně vyřazen.

Jeho bývalý velitel z Píšťan Josef Duda mu však pomohl zůstat u Royal Air Force. Byl přijat do kurzu airfield-control, tedy letecké kontroly. Začínal jako kontrolor přímo na dráze, později po absolvování kurzu flying controller byl odeslán k letové kontrole na letišti Coltishall nedaleko města Norwich. U této záslužné práce, kdy během hodiny po náletu na třetí říši posadil bezpečně na zem asi 100 bombardérů, zůstal až do německé kapitulace. Při této náročné práci se plně ukázal jeho bystrý úsudek i chytlavost na jazyky - protože obé bylo v této funkci nezbytné.

Do republiky přiletěl 2. srpna 1945. Byl pověřen leteckou kontrolou na letišti v Praze-Ruzyni, Poté ač měl slíbeno, že může v Praze zůstat, byl odvelen do Havlíčkova Brodu. Opět sloužil u letecké kontroly, kde krátce vykonával i funkci velitele letiště a letecké základny. Na jaře 1949 byl z armády propuštěn. Těžko pak hledal zaměstnání. V roce 1951 byl krátce zatčen a vyšetřován v Jihlavě. Po týdnu byl však pro nedostatek důkazů propuštěn, ale brzy přišel alespoň vyhazov ze zaměstnání. Poté vykonával různé pomocné práce. Byl rovněž vyhozen z bytu. Imrich Gablech byl dvakrát ženatý, přičemž na rozpadu prvního manželství se rovněž podepsala komunistická strana. Z každého manželství jednoho syna.

Situace po roce mu navrátila jeho práva i úctu, kterou si zajisté vrchovatou měrou zasluhuje. Do dnešní doby přes vysoký věk a zdravotní stav stále aktivně pracuje. Věnuje se připomínání toho za co naši "zápaďáci" bojovali, ale rovněž nešetří kritikou neduhů, kterými naše mladá demokracie trpí.

Je držitelem mnoha vyznamenání a medailí, a to nejen československých, ale i polských, anglických a ruských.

Kniha

Vyznamenáni a medaile

25. října 2010, během oslavy 95. narozenin, byla panu plukovníkovi Gablechovi předsedou Svazu letců ČR plk. v.v. PhDr. Oldřichem Rampulou předána Medaile za zásluhy. Níže jsou uvedeny odkazy na fotky a video.

17. listopadu 2011 obdržel Cenu Paměti národa (web) udělovanou sdružením Post bellum (web) lidem, kteří se zachovali statečně v době totalitních režimů 20. století, kdy v Československu vládli nacisté či komunisté. Záznam ceremoniálu: www.ceskatelevize.cz.

18. prosince 2012 mu v zastoupení prezidenta Polské republiky předal Jan St. Ciechanowski Komandérský kříž za zásluhy Polské republiky.
Články: mzv.cz, vysocina-news.cz, havlickobrodsky.denik.cz.

27. srpna 2013 převzal z rukou ministra obrany SR Martina Glváče Pamätnú medailu ministra obrany I. stupňa.
Články: mosr.sk, sme.sk, havlickuv-brod.5plus2.cz.
Video: YouTube - Ministerstvo Obrany Slovenskej republiky (rozhovor), ceskatelevize.cz (od 6:38).

Fotogalerie

Zdroje:
Web Paměť národa: www.pametnaroda.cz/index.php/witness/index/id/1238
Kniha Imrich Gablech: "Hallo, airfield-control, go ahead! (Spomienky vojnového pilota)"