články

Jedná se o dokument, který zásadně negativně promluvil do naší národní historie... Stručný komentář jsme vyslovili dole.

Mnichovská dohoda

Německo, Spojené království, Francie a Itálie se shodly se zřetelem k dohodě, jíž bylo v podstatě dosaženo o odstoupení sudetoněmeckého sdružení, na těchto podmínkách a způsobech tohoto odstoupení a na opatřeních, jež třeba proto učinit, a prohlašují, že podle této dohody je každý jednotlivě odpověden za kroky, které je třeba učinit, aby bylo zajištěno její provedení.

§ 1 Vyklizování započne 1. října.

§ 2 Spojené království, Francie a Itálie se shodují v tom, že vyklizení bude provedeno do 10. října, a to bez ničení jakýchkoli existujících zařízení, a že československá vláda je odpovědna za to, že vyklizení bude provedeno bez poškození uvedených zařízení.

§ 3 Podmínky vyklizení podrobně určí mezinárodní výbor, složený ze zástupců Německa, Spojeného království, France, Itálie a Československa.

§ 4 Postupné obsazování převážně německých území německými oddíly započne 1. října. Čtyři územní úseky, označené na přiložené mapě, obsadí německé oddíly v tomto pořadí: úsek označený I. - 1. a 2. října, úsek označený II. - 2. a 3. října, úsek označený III. - 3., 4. a 5. října, úsek označený IV. - 6. a 7. října.
Výše uvedený mezinárodní výbor bez odkladu vymezí zbývající území převážně německého charakteru a německé oddíly je obsadí do 10. října.

§ 5 Mezinárodní výbor uvedený v § 3 určí území, v nichž se má provést lidové hlasování. Tato území budou až do skončení lidového hlasování obsazena mezinárodními jednotkami. Týž výbor určí způsob, jakým se má lidové hlasování provést, přičemž bude vycházet ze způsobu hlasování v Sársku. Výbor stanovení rovněž den, kdy se lidové hlasování bude konat; tento den nesmí být pozdější než konec listopadu.

§ 6 Konečné vymezení hranic provede mezinárodní výbor. Tento výbor je oprávněn doporučit čtyřem mocnostem - Německu, Spojenému království, Francii a Itálii - v určitých výjimečných případech menší odchylky od přísně etnografického stanovení pásem, jež mají být převedena bez lidového hlasování.

§ 7 Zavede se opční právo pro přesídlení do odstoupených území a pro vystěhování z nich. Opce musí být provedena během šesti měsíců ode dne uzavření této dohody. Německo-československý výbor určí podrobnosti opce, uváží způsob, jak usnadnit výměnu obyvatelstva, a vyjasní základní otázky, které z této výměny vzniknou.

§ 8 Československá vláda propustí ve lhůtě čtyř týdnů ode dne uzavření této dohody sudetské Němce, kteří si toto propuštění přejí, ze svých vojenských a policejních jednotek. V téže lhůtě propustí československá vláda sudetoněmecké vězně, kteří si odpykávají tresty odnětí svobody za politické trestné činy.

Mnichov 29. září 1938
A. Hitler
E. Daladier
B. Mussolini
N. Chamberlain

Dodatek k dohodě
Vláda jeho Veličenstva ve Spojeném království a francouzská vláda se připojily k této dohodě s tím, že stojí za návrhem obsaženým v § 6 anglo-francouzských návrhů z 19. září, týkajícím se mezinárodní záruky nových hranic československého státu proti nevyprovokovanému útoku. Jakmile bude upravena otázka polských a maďarských menšin v Československu, dají Německo a Itálie Československu záruku ze své strany.

Mnichov 29. září 1938

A. Hitler
E. Daladier
B. Mussolini
N. Chamberlain

Doplňující prohlášení
Čtyři přítomné hlavy vlád se shodují v tom, že mezinárodní výbor předvídaný dnešní dohodou bude složen ze státního sekretáře německého ministerstva zahraničních věcí, z anglického, francouzského a italského velvyslance, akreditovaných v Berlíně, a z jednoho zástupce, jmenovaného československou vládou.

Mnichov 29. září 1938

A. Hitler
E. Daladier
B. Mussolini
N. Chamberlain

Doplňující prohlášení
Všechny otázky vyplývající z postoupení území podléhají příslušnosti mezinárodního výboru.

Mnichov 29. září 1938

A. Hitler
E. Daladier
B. Mussolini
N. Chamberlain

Doplňující prohlášení
Hlavy vlád čtyř mocností prohlašují, že nebude-li do tří měsíců problém polských a maďarských menšin v Československu vyřešen mezi zainteresovanými vládami cestou dohody, stane se tento problém předmětem dalšího jednání hlav vlád čtyř mocností, které jsou zde přítomny.

Mnichov 29. září 1938

A. Hitler
E. Daladier
B. Mussolini
N. Chamberlain

Zdroje:
Německý imperialismus proti ČSR, 1918-1939; Praha, 1962, str. 343-345
Zdeněk Veselý: Dějiny českého státu v dokumentech; Praha, 1994, str. 361-362

 

Komentář Czech Spitfire Clubu

Mnichovská dohoda byla na jedné straně pokusem západních politiků metodou usmiřování vyhovět Hitlerovi a za každou cenu zabránit válce, na straně druhé byla zásadním porušením dohod, které mělo tehdejší Československo s Francií a Velkou Británií. Churchill prohlásil o politicích velice trefně: "Měli možnost volit mezi válkou a hanbou, zvolili hanbu a budou mít válku." Svou roli zde sehrály i snahy o omezení případného vlivu komunistického Ruska v Evropě. Ze situace, na jejímž počátku byly některé diskutabilní výsledky Versailleské smlouvy vůči Německu, ještě ne zcela odeznělá krize i obava z toho, aby Evropu nezachvátila sociální revoluce, vyplynula jedna z největších zrad v historii. Jedny demokratické země předhodily bez sebemenších skrupulí jinou demokratickou zemi agresorovi. Zcela proti všem principům mezinárodního práva nebyli zástupci naší země ani přizváni.

Stejně jako tenkrát, tak i dnes je nutno jednoznačně odmítnout názory o pronásledování a o znevýhodňování německé menšiny v Československu jako o důvodech pro Mnichov. Ústupky menšinám byly často až přehnané a radikalizace německé menšiny byla způsobena až fašistickou a nacistickou ideologií.

Dodnes se diskutuje o otázce naší reakce na situaci, která vyústila v Mnichov. Dvě úspěšné mobilizace a naděje na několika týdenní až několika měsíční odpor s celkem dobře připravenou armádou ukazuje, že jsme se měli bránit. Nešlo ale bohužel jen o vojenskou stránku věci - stačí se podívat na odpor Belgie, Holandska a dalších, kteří měli proti nám výrazně slabší armády a přesto se bránily. Moc často se ale dnes nehovoří o další důležité skutečnosti. Znění dohody a také další okolnosti kolem jejího přijetí, byly totiž dvojnásobnou ránou pod pás. Nejen, že by nám Francie a Velká Británie vojensky nepomohly (ač k tomu byly smluvně zavázány) ale naše případná obrana mohla vést k označení Československa (v mnichovském kontextu) jako viníka válečného konfliktu. A právě to mohlo být tím rozhodujícím faktorem, proč Beneš couvl. Dlužno podotknout, že Háchovo selhání v Berlíně v březnu 1939 již jen odpovídalo situaci vnitřního rozkladu státu po Benešově abdikaci a odchodu do exilu. Hácha byl starý nerozhodný a nemocný právník a ne razantní politik nebo voják Churchillova formátu. Tak se stalo, že jsme si nezachovali ani tu špetku cti... Nacistům padlo do rukou nejen celé hospodářství, ale zejména neporušená vojenská výzbroj a výstroj. Aspoň tu jsme mohli zničit...

Mnichovská dohoda byla odporným příkladem zrady a diktátu a jejím strůjcům přinesla nakonec hořkou daň.