Obsazenou vlast opustil v květnu 1939 a přes Polsko se dostal do Francie. Po  přeškolení byl již v prosinci poslán na frontu k jednotce GC II/5 vyzbrojené dobrými americkými stíhačkami Curtiss Hawk H-75C1. První vítězství zaznamenal již 23. května 1940, kdy poslal k zemi německý Messerschmitt Bf 109E. Byl to úplně první sestřel tohoto výkonného typu dosažený čs. letci. Během francouzské kampaně nalétal celkem 55,30 operačních hodin a status esa si vydobyl za 5 letounů Luftwaffe zničených jistě a další 3 pravděpodobně. Z  poražené Francie následovala evakuace do severní Afriky a odtud cesta do Anglie.

17. srpna byl přijat do Royal Air Force a zařazen k 312. čs. stíhací peruti, s níž se zúčastnil bitvy o Británii. V listopadu mu bylo svěřeno vedení letky a v následujícím květnu velení celé jednotky. Brzy však musel kvůli nemoci létání opustit a přešel na velitelství 11. Skupiny Fighter Command. Na vlastní žádost si ale nechal v červenci 1942 snížit hodnost, aby se mohl vrátit k bojové činnosti. Působil pak u nočních stíhacích perutí č. 605 a 68, v jejímž stavu byla řada čechoslováků. Po roce byl přeřazen do funkce referenta letectva na MNO v Londýně. Přihlásil se do Fajtlovy skupiny a v únoru 1944 s ní odjel do SSSR. Bojoval následně ve Slovenském národním povstání. Jako zástupce velitele 1. čs. smíšené letecké divize se zúčastnil závěrečných bojů na severní Moravě a ve Slezsku.

V osvobozeném Československu dále sloužil v armádě, ale po únorovém převratu jej potkal osud většiny západních letců - byl degradován a propuštěn. V únoru odešel před komunistickou zvůlí i s rodinou do exilu. Usadil se v USA a jako John Kent pracoval pro firmu Piper. Jeho dny se naplnily v arizonském Tusconu 10. prosince 1986. V roce 1991 byl povýšen na plukovníka in memoriam.